Poslední den a návrat do matičky Prahy 4 minuty čtení

Vážení čtenáři,

poslední den v Tanzanii jsme trávili přejezdem z rekreační oblasti Pangani do Moshi, kde jsme měli za úkol přenocovat, nabrat síly na odlet, setkat se s rodiči a společně vyrazit směr Praha.

Cesta byla zdlouhavá, přes 500 km dlouhá, což zapříčinilo nejedny zdravotní problémy na konci praktika – přehřátí organismu, dlouhá náročná cesta a chýlící se praktikum společně s psychikou návratu do „kruté“ reality všedních evropských dní se na některých studentech podepsalo zvýšenými teplotami, závratěmi, nízkým tlakem i občasnými zažívacími obtížemi. Bylo tedy zapotřebí vyhlásit totální odpočívací večer a následující den.

V sobotu jsme ráno vstali na snídani, vyrazili do města na poslední nákupy suvenýrů a hurá zpět do hostitelského domu majitele tanzanské cestovní kanceláře Rino Tours, Richarda. Naobědvali jsme, a vyhlásili povinný spánek. Většina studentů tento jediný přísný rozkaz celého praktika akceptovala a prospala se před náročným přeletem do Česka. Večer přijela druhá skupina složená z rodičů a dalších zájemců, kteří vyrazili směr novým dobrodružstvím na do té doby velmi nebezpečný a neznámý kontinent.

Odjeli jsme ve 23:00 tanzanského času směr letiště Kilimanjaro, kde studenti zpracovali zbytek pracovních listů ve skupinách a poté jsme se šli odbavit. No co si budeme povídat, zážitek z tanzanského byrokratického systému nás přesvědčil o tom, že v České republice žádná byrokracie neexistuje…:-)

V 6:00 tanzanského času jsme vyrazili směr Instanbul. V letadle jsme obdrželi snídani a poté všichni zalehli a prospali za oněch 6,5 hodiny letu. Na letišti v Turecku proběhl rozchod po partičkách, nemocní či oslabení pod dozorem lékařů načerpávali zbytek sil na poslední přelet. Do ČR jsme dorazili dle očekávání v 18:55 našeho času, prošli jsme kontrolou, našli všechna zavazadla a setkali jsme se s rodiči.

Na závěr bych chtěla poděkovat studentům za skvělou práci, ukázněnost a přátelskou atmosféru v průběhu celého praktika, s menšími výjimkami, které ovšem i tak tvoří platné pravidlo. 🙂 Chtěla bych poděkovat kolegům Jindře Glogrové a Ondrovi Špačkovi za pomoc a podporu po celou dobu praktika. Rodičům bych chtěla poděkovat za to, že umožnili svým dětem zažít něco neskutečně nepopsatelného. Kolegům z univerzity bych chtěla poděkovat za přátelskou a vstřícnou pomoc a odborný dohled nad pracujícími studenty.

Největší díky ovšem patří paní ředitelce Zuzaně Svobodové, která můj „šílený“ nápad vycestovat se studenty do Afriky podporovala od samotného vzniku tohoto nápadu. Správní radě našeho gymnázia, že nám povolila tuto jedinečnou studijní možnost. Našim kolegům, kteří za nás suplovali v době naší nepřítomnosti a samozřejmě patří VELKÉ DÍKY našim průvodcům Jirkovi Rosovi, Vaškovi Duškovi a Danovi Augustovi, místním průvodcům Samovi, Shortymu, Constantinovi, Pascalovi a Richardovi.

Budu velmi ráda, pokud se podaří zrealizovat další podobné studijní pobyty na místech ne úplně známých a přístupných, protože jedině tak si dokáží studenti vážit toho co mají a kromě toho, se toho na těchtě místech dozví jak to ve skutečnosti v takovýchto zemích vypadá, a proč bychom si těchto zemí, jejich obyvatel, kultury a přírody měli nadevše vážit.

Zítřejší den mají studenti praktika zdravotní volno na aklimatizaci po náročném cestování.

Ohledně dalších akcí tohoto typu, podpory tanzanské školy, podpory místních obyvatel a dalších mikroprojektech na které se chystáme vás bude postupně informovat.

S úctou a poděkováním

Tereza Bočanová

 

Napsat komentář